Bylo to fajn - hlavně pro mě - s kamarádku jsem nemluvila skoro 2 roky. Jáša si celkem v pohodě rozuměl s pětiletým chlapečkem. Ovšem malému dvouletému dával hodně najevo svou převahu - strkání, bouchání, braní hraček. Nenechá si to nijak vysvětlit, že k malým dětem se musí chovat hezky. Snad je to jen další vývojové období. Doufám... Jinak už nás nikdy nikdo nikam nepozve ani k nám nepřijde...
K večeři jsme dělali kuřecí maso se zeleninou a rýží a Jáša mi zase ohromně pomáhal. Papriku krájel prostě na proužkato:-)
Žádné komentáře:
Okomentovat