Hráli jsme pexeso a Jáša docela často (nebo vlastně skoro pořád) vyhrával. Tak jednou nebo dvakrát jsem ho nechala vyhrát, ale jinak si to vysloužil sám.
Tak jsem byla smutná a Jáša přemýšlel, jak mě utěšit. No nicméně usoudil, že to prostě není možné.
Jáša: "Mami, já bych byl rád, abys taky vyhrála, ale PROMIŇ, já nemůžu prohrát, já jsem prostě neporazitelnej. OMLOUVÁM SE, já za to nemůžu, já jsem se tak už narodil. Víš, já jsem to totiž v bříšku trénoval."
Trošku namyšlenej, ale v tom okamžiku k zulíbání:-)
Žádné komentáře:
Okomentovat